9. ročník - Tour de Točník....

Tak vážení a milí, opět jsme se po roce sešli, abychom zjistili, že nám to pořád šlape…. Vřelé díky Daně a Jindrovi za skvěle naplánovanou letošní trasu. Protože mi selhala veškerá technika pro obrazovou dokumentaci, tak to budu muset nějak posbírat od těch, kteří byli zodpovědnější než já – tudíž mi to bude trvat delší dobu. Takže do začátku vkládám jen něco málo fotek než mi všechno kleklo.

Jak to Ota Pavel myslel? Dobře. Zřejmě netušil, že se po jeho stopách vydá tolik nadšenců a ještě k tomu na kolech…..

Jindra říkal – stále do kopce – a měl pravdu …… z kopce to bylo málokdy. Alespoň jsme se mohli kochat v té „rychlosti“ nádhernou krajinou, pokud někoho neštípal pot v očích jako mě…. Super kopec byl dolů pod Točník...... a co následuje po kopci dolů......????? A aby to byly ty správné nervy a vypětí, opět se nám ztratil jeden člen výpravy – respektive členka – Barunka Fryčová. Nasadila tempo a kolem restaurace u Rozvědčíka profrčela aniž by přišlápla brzdu a aniž by si ji někdo všiml. Statečně dojela do hotelu jako první. Omlouvá ji jen to, že je mladá a nezkušená. My, staří harcovníci přece víme, že vidím-li u cesty jakoukoliv hospodu, restauraci či občerstvení, tak seskakuji z kola, švihnu ho do nejbližšího stojanu nebo opřu o nejbližší zeď a dělám, že pokud si něco nedám, tak zdechnu..... Navíc tato zastávka byla plánovaná….. ale všechno dobře dopadlo, Barča se našla a my mohli nerušeně pokračovat v osvěžování.

Letošní ročník nebyl tak početný – ti co nepřijeli můžou jen litovat. Počasí bylo víc než protekční (nevím jak to ten Jindra dělá...). Dokonce jsme páteční večer pojali ve sportovním duchu a „békání“ jsme nechali až na sobotu. A to ještě není všechno – svojí návštěvou nás poctil Pavel Fídler a se svým „koleduješ si o přednášku“ bavil celou společnost až do pozdních hodin. A že jich bylo…..těch přednášek….!!!!

V neděli, ti co měli volno celý den – včetně Slavíčků, protože Tobiáš měl trénink až v pondělí…. jsme se vydali na výlet k přívozu v Luhu, abychom se dozvěděli něco víc o  Otu Pavlovi. Odtamtud na Bukovou Horu na rozhlednu, kde nepozorní rodiče zapomněli Janyse, který se poslušně vydal do vesnice k poštovní schránce s pohlednicemi a při příjezdu na hotel se divili, že tam není. Oni vůbec Hlaváčovi absolvovali cestu na rozhlednu celkem třikrát, ale to by bylo na dlouhé povídání…..a výlet na oppidum ve Stradonicích s námi už radši neabsolvovali – stejně jsme ho nenašli……vlastně našli, ale tak nějak jsme ho minuli a jediní komu se tam ještě chtělo, byli Slavíčci. V Keltovně v Nižboru jsme se všichni až na Blanku najedli, protože si vymyslela palačinky a po hodině čekání to vzdala. No a závěr dne byl úplně nejlepší – v Berouně jsme ve formě pohárů jako třeba – Borůvková víla, Lesní požár a tak, vyplenili cukrárnu a Blanka konečně dostala svoji vysněnou palačinku.

Co říci na závěr? No přece, že se těšíme na 10. – jubilejní ročník!!!!!